Autorka vypráví své příběhy s mnoha detaily, čímž pomáhá čtenářům k větší vizuální představivosti. Přitom jim nechává prostor, aby při četbě prožili co nejintenzivněji celý příběh.
V povídce „Paní Izabela“ se Olga těší, že bude pracovat pro americkou spisovatelku, ale nešťastná náhoda s automobilem překazí její plány a ona ztratí zajímavou práci, která by měla pro ni v cizině smysl. V povídce „Sama přes hranice“ se odvážná Sofie pustí tajně přes hranice do Německa za svým milým, který se tam s ní hned ožení. Jak náročná bude jejich další pouť životem? V povídce „Ustrašené pochybnosti“ mladý muž najde oběšenou dívku na kraji lesa. Kdo je ta dívka? Proč to udělala? Určitě by jí někdo pomohl, kdyby se podělila o své neštěstí.
Skalná by si přála, aby tyto formálně klidné povídky rezonovaly se čtenáři tak silně, jako u ní, když je psala.